Z historie biodynamického zemědělství v ČR
Biodynamické zemědělství se díky českým anthroposofům začalo v prvorepublikovém Československu slibně rozvíjet (např. p. Kraus, p. Přikryl, p. Weichert, p. Hermann, p. Geryšer ad.). Ovšem, stejně jako mnoho dalších aktivit vycházejících z anthroposofie Rudolfa Steinera, se v dobách vlády komunistické strany muselo stáhnout do ústraní a až do roku 1989 zůstalo záležitostí pouhých několika jednotlivců, kteří biodynamicky pečovali o své zahrádky v sousedství nekonečných lánů jednotných zemědělských družstev.
Po roce 1989 se čeští anthroposofové, až doposud nucení pracovat ve skrytu a utajení, s radostí pustili do obnovy české anthroposofické společnosti - a jednou z aktivit, o jejichž znovuoživení usilovali, bylo rovněž biodynamické zemědělství. V době, kdy u nás tento pojem prakticky nebyl znám, vyráželi první mladí nadšenci do "světa", aby zde nasbírali nové zkušenosti. Tehdejší plány byly velké: vážný zájem o biodynamické hospodaření byl v Podkrkonoší, na Třeboňsku i na severní Moravě. Již v těchto počátcích českým zájemcům intenzivně pomáhali odborníci ze statku Dottenfelderhof, pánové Sattler a Vellenga, postupně mnozí další zahraniční odborníci.
V následujících letech začalo o české biodynamické hnutí, ve spolupráci se zástupci české anthroposofické společnosti, pečovat několik zapálených mladých lidí kolem Pro-Bio (předsedou byl pan Jiří Urban), kteří zde utvořili biodynamickou sekci - během let 1992-2000 vyšlo jako součást časopisu Alternativní zemědělství 12 čísel časopisu Valeriana věnovaného různým aspektům biodynamického zemědělství (včetně sociální terapie v zemědělství), začaly pravidelně vycházet překlady základní odborné literatury - první překlad směrnic Demeter, každoročně Výsevní dny, stejně tak roku 1996 kniha Zemědělský kurz, dále autorské publikace - sborník o biodynamických preparátech, různé články v dalších časopisech a mnoho dalšího.
V roce 1998 také přišla v rámci 1. biodynamického oběžníku přímá výzva od pánů Petra Dostálka a Radomila Hradila k vytvoření určitého duchovního společenství těch, kterým je myšlenka biodynamického hospodaření blízká. Zprostředkovali všem spřízněným zemědělcům kontakty na sebe navzájem a vyzvali také k další diskusi o osudu biodynamiky v českých zemích. Zmínili mimo jiné možnost sdružení se za účelem získání certifikace Demeter, případně také možnost vyškolení vlastních biodynamických kontrolorů - tato iniciativa zástupců Pro-Bio Šumperk měla již tehdy podporu Demeter International. Iniciativa by ovšem musela přijít od zemědělců samých, což nastalo až o mnoho let později.
Osvětová činnost příznivců biodynamického zemědělství i lidí z jiných oblastí inspirovaných anthroposofií, kteří si význam biodynamického zemědělství uvědomovali, byla plodná. Preparátová setkání se konala na různých místech, nejprve v Janoušově, poté na statku Joachima Dutschkeho ve Fořtu, kde se rovněž začala rozvíjet spolupráce zemědělského statku s waldorfskými školami. Podobně tomu bylo také v Nové Vsi nad Popelkou (Centrum Tabor - Petr Janát Dolista) a Českých Kopistech (Camphill - Radomil Hradil), kde začala vznikat léčebně-pedagogická společenství provázaná s ekologickým zemědělstvím.
O biodynamické zemědělství se začali zajímat další ekologičtí odborníci, kteří zorganizovali různá setkání s účastí zkušených zahraničních biodynamických zemědělců (Sluňákov 2008 - paní Alena Malíková z Bioinstitutu, Beseda o komunitou podporovaném zemědělství 2011 - pan Jan Valeška z PRO-BIO LIGY aj.). Výsevní dny podle Marie Thun si získávají stále více příznivců, k tématu biodynamického zemědělství začínají přicházet mnozí mladí lidé.
Postupně také začalo přibývat firem, organizací i jednotlivců zabývajících se myšlenkami zemědělského kurzu Rudolfa Steinera a v průběhu několika let byly - různými iniciátory - učiněny pokusy o jejich sblížení a sdružení se nejen duchovní. Nakonec se toto sdružení uskutečnilo až r. 2013 založením Spolku pro biodynamické zemědělství Přemysl, 21 let po vydání prvního výtisku časopisu Valeriana, 23 let po pádu železné opony.